Poděkování a rozloučení - Michael Skočdopole

Dobrý den všem,

tento příspěvek se mně píše dost těžce. Důvod? Snad ten, že jsem kdysi žil jen tancem. Nic jiného kolem mě neexistovalo. Bylo to vše, co jsem měl a čemu jsem obětoval i svou pracovní karieru. Nicméně tanci vděčím za vše, co jsem kdy dokázal a to ne jen v tanci. Tanec mě naučil ovládat své emoce, vážit si výher i porážek.

Ne vždy to bylo jednoduché. Souvisí to i s obdobím, kdy jsme spolu s Monikou soutěžili a snažili jsme se dokázat, že tancování v tehdejším Česko - Slovensku má svou kvalitu. Nebylo to vždy lehké, jelikož vody tehdejšího tance byly dost těžké a povědomí o nás byla dost nízká v tanečním světě. Velmi se mně líbila parafráze nejmenovaného tanečníka, kterého si do dnes velmi vážím ne jen, že tancoval, ale proto, že měl velmi zajímavý pohled na to naše snažení (jistě bude dotyčný vědět): „Je těžké očekávat od Československých tanečních párů výkon na úrovni světových párů, když spí a připravují se ve svých vozech Škoda MB1000, jedí na oběd plechovku Lunchmeat a zapíjí to s radostí Šumákem“. Bylo to typické pro období, kdy jsme společně s některými ostatními tvořili dějiny novodobého tance České a Slovenské republiky. Ale co rozhodně to nebylo, je to co se nyní v IDSF a potažmo v ČSTS děje a to více politiky méně tance. Jako bychom si brali příklad z naší politické scény. Chybí nám jen korupce, ale to myslím, že probíhá, aniž bychom si to uvědomovali. Nechci se o tom dále rozvádět, ale pořádek u sebe si udělejte sami, a to všichni, …jak tanečníci, porotci, trenéři, funkcionáři, tak i nejužší vedení svazu.

Chtěl bych ujistit všechny, že si nemyslím, že bych to dělal lépe. Ale jde spíše o to, že se nesnažím dostat tam, kde tomu nerozumím. Rozhlédněte se kolem sebe.

Nikdo nejsme neomylní, každý máme své chyby.

Třicet let tancování……není to ani málo a ani moc. V současnosti jsou mé priority jinde a to i z důvodu jak a jakým směrem jde současné tancování. Není to sport, ale politika. Je mě líto mladých tanečníků. Stačí se podívat na televizi a pozorovat současnou politickou scénu, kam to vše spěje.

Děkuji tancování za vše.

Ty co mě znají, ne jen jako porotce, ale v prvé řadě jako tanečníka, děkuji. V Novém Roce PF´2011, přeji v prvé řadě zdraví.

Tímto chci požádat Vedení tanečního svazu o zrušení veškerých licencí (trenéra třídy I.; porotce třídy I.; porotce IDSF).

Tanec není sport, tanec je život.

S pozdravem

Michael Skočdopole