Nepříliš růžová budoucnost (tanečního) sportu v Česku aneb přijde někdo s vizí?

6.11.2011 končí současné a začne nové volební období. Budeme volit nové vedení našeho svazu. Volby by ale měla předcházet diskuse o budoucnosti našeho sportu, o směru nejen naši domácí, ale i zahraniční politiky. První z diskusních názorů připravil předseda Dozorčí rady ČSTS, RNDr. Tomáš Hudeček, Ph.D.:

 

Ačkoliv dnes již skončily svého času velmi obsáhlé diskuze o zařazení tance mezi umění či sport jistým smírem obou stran, obtížná situace Českého svazu tanečního sportu (ČSTS) přetrvává a nebude v budoucnu záviset pouze na těchto našich umělecko-sportovních preferencích. V následujících řádcích se nebudu zabývat problematickou situací na mezinárodním tanečním poli a vyostřeným konfliktem tanečních federací, protože věřím, že se k této skutečnosti vyjádří ti kompetentnější. Pokusím se však nastínit reálný pohled na následující volební období, do kterého sice můžeme ještě vstupovat naplněni optimismem, ovšem já bych si před ním dovolil varovat.

Díky velmi dobrému dlouhodobému finančnímu hospodaření naší prezidentské dvojice Petra O. a Petra B. máme pro nejbližší období přichystaný finanční polštář. Situace se tedy z dnešního pohledu nemusí zdát tak špatná, jaká ve skutečnosti je. Český svaz tanečního sportu má naspořeno tolik, že se v žádné části roku nemusí zadlužovat, dokonce ani před vybíráním členských příspěvků v prosinci a lednu. Roční vyrovnaný rozpočet je podpořen takovými úsporami, že není třeba žádná dluhová služba. Příjmová část rozpočtu ČSTS je z velké části postavena právě na členských příspěvcích – tedy kolektivních, individuálních, porotcovských, trenérských. Dále na příspěvcích z organizování soutěží, příspěvků od státu a od sponzorů. Každá z těchto kategorií se však v poslední době povážlivě zmenšuje.

Příspěvky v našem tanečním svazu se bohužel logicky chovají jako ceny vodného a stočného. Čím více s vodou šetříme, tím je dražší, neboť náklady zůstávají fixní. „Soutěžní“ poplatky byly v nedávné době zvýšeny právě v důsledku ztráty rozpočtových příjmů z loterijní společnosti Sazka. Dochází k dlouhodobému a trvalému poklesu naší členské základny a logicky bude docházet ke zmenšování počtu soutěží (pokles počtu členů, zvýšení příspěvků). Potřeba navyšovat členské příspěvky je už tedy také za dveřmi. Soutěže se sice nevyplatilo pořádat téměř nikdy, ale doposud se tím alespoň organizátoři nezadlužovali. Výše zmíněná sestupná spirála je zřejmá.

Sponzorské dary pro ČSTS tak budou možná tou jedinou spásou. Televizní pořady nepochybně zvýšily oblibu tance v české společnosti, ekonomický přínos z něj však mají zejména taneční školy. Je otázka, kolik velkých sponzorů bude ochotno přispívat minimálně ve statisících tanečnímu svazu. A kdo se jim bude v konečném důsledku zpovídat za naše výsledky, úspěchy a neúspěchy, a tedy dojednávat podporu na další roky?

Společnost Sazka, z jejíhož zisku i náš svaz čerpal ne úplně zanedbatelnou část svých příjmů, již v podstatě neexistuje. Její platební morálka v několika posledních letech byla sice hrozivá, stále jsme však alespoň dostávali (i v r. 2010) jisté podíly dlužných částek z dřívějších let. Tento zdroj však již vyschnul nenávratně. Českému státu a zejména Českému svazu tělesné kultury (ČSTV) se jako majoritnímu vlastníkovi Sazky nepodařilo po krachu této společnosti znovu zabrat bezmála miliardový loterijní trh a ten je v současné době již rozdělen mezi soukromé subjekty. Stát tak nyní vyčleňuje na sport v rámci rozpočtu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) okolo 2 mld. Kč na investice (tj. přímá podpora sportovců a svazů), dále cca 0,5 mld. Kč tvoří ztráty z provozu a údržba většinou sportovišť a cca 300 mil. je v kategorii vrcholového sportu. Dalším zdrojem financí pro sport jde z rozpočtu Ministerstva financí (okolo 300 mil. Kč).  Ani od tolik očekávaného blížícího se zdanění hazardu nelze očekávat významný přínos. Od r. 2012 mají provozovatelé hazardu platit daň z příjmu ve výši 20%, zatímco Sazka do sportu alokovala bezmála miliardu Kč ročně. Připočteme-li k tomu také současnou hospodářskou situaci České republiky a počátek druhého „V“ celosvětové krize (hospodářský pokles typu „W“ již přiznávají snad všichni ekonomové, čísla za maloobchod a cargo dopravu tento trend potvrzují), pak je zřejmé, že na lepší časy se rozhodně neblýská.

Veškeré státní finanční zdroje jsou v současné do sportu alokovány v podobě grantových schémat, které putovaly k zastřešujícím organizacím. Velké organizace typu ČSTV (cca 1,5 mil. členů), Sokol (méně než 200 tis. členů), Orel (okolo 25 tis. členů) a některé další (např. také ČSASPV) měly značnou výhodu. Mimo jiné i v důsledku problémů Sazky se však příspěvky po změně dotační politiky MŠMT nebudou svazům alokovat přes tyto zastřešující organizace. Dotace tak půjdou přímo jednotlivým svazům a bude tedy přímo na nich, kolik si na základě svých žádostí, velikosti a věcnosti jejich programu rozvoje vezmou.

Podtrženo, sečteno. Je třeba buď razantně zvýšit počet vlastních členů a tím zvýšit naši vyjednávací pozici v rámci sportovní veřejnosti či nalézt jiné finanční prostředky pro podporu tance jako takového. Jakékoliv změny ve struktuře a financování sportu a velkých sportovních svazů (restrukturalizace ČSTV či vznik nové organizace Sport 2011) by měly být ze strany vedení ČSTS nejen pozorovány, ale také aktivně ovlivňovány – přece jen v této republice každý tancuje. Tancování je již delší dobu sportem pro vyvolené, ačkoli doposud nenašlo patřičný věhlas a podporu, která je takovýmto sportům připisována. V tomto trendu můžeme samozřejmě pokračovat. Chceme to? Právě vize dalšího financování svazu, alokace a schopnost dosáhnutí na státní dotace, samozřejmě včetně plánu na rozdělování financí uvnitř našeho svazu, bychom měli očekávat od kandidátů na podzimním valné hromadě. Věřím, že je tam uslyšíme.

RNDr. Tomáš Hudeček, Ph.D., předseda dozorčí rady ČSTS