MČR STT - dojmy tanečníci versus mudlové
Milí tanečníci,
V sobotu jsem se zúčastnila mistrovství ČR ve standardních tancích a ráda bych se s vámi podělila o některé postřehy od mých přátel z řad laiků, kteří se přišli podívat na večerní část a fandit nám. Předem upozorňuji, že se jim tancování líbí, nepovažují tanečníky za bandu bláznů, kteří z neznámého důvodu věnují všechen svůj volný čas a finanční prostředky nepochopitelné zábavě a jsou ochotni poslouchat moje věčné tlachání o trénincích, šatech, soutěžích a dalších podobných tanečních nesmyslech. U StarDance trávili všechny večery, na záznamy ze soutěží se rádi mrknou a moje pozvání přijali s nadšením.
Jako tanečnice jsem byla s organizací a prostředím velmi spokojená. Parket velký, perfektně připravený, vzduch nebyl zamořený odérem z jídla a kouře, moderátoři směrovali páry, jak bylo třeba a vše běželo podle časového plánu. Diváci skvěle fandili. Co víc si přát.
O to více jsem byla překvapená další den reakcí kolegů (30-40 let, žádní konzervativní páprdové :) ), kteří byli na takovéto „mega“ soutěži poprvé. Kdysi se byli podívat na mezinárodní soutěži v Ústí nad Labem a mají z toho zážitky, na které rádi vzpomínají. Byli nadšení z honosné atmosféry, která tam panovala a v sobotu očekávali za 400,- Kč (komentář k ceně radši nechtějte slyšet) podobný kulturní zážitek.
Místo toho ale přišlo pro ně rozčarování. Prostředí sportovní haly jim vůbec neladilo s luxusními šaty a vizáží partnerek. V první chvíli si připadali, "jako kdyby přišli na zápas v judu". Byli vyděšeni pobíháním tanečníků a tanečnic v županech a sportovních soupravách pod dohledem diváků (včetně mojí promenády :)) a nedůstojným moderováním akce takové úrovně, jakým by mistrovství republiky mělo být. Dalo jim hodně soustředění oprostit se od prostředí a koncentrovat se na taneční výkony párů hlavní a seniorské kategorie, které se jim nakonec moc líbily stejně jako fandění přihlížejících diváků. Adrenalinovým zážitkem pro ně bylo množství párů na parketě, vzájemné srážky, pády a rány loktem do hlav partnerek :). Tancování se pro ně stalo nebezpečným sportem, téměř se rovnající boxu :).Celkový dojem z akce toto vše bohužel nepřebilo a na další taneční soutěž je už s největší pravděpodobností nikdo nedostane. Naše filosofické debaty, jestli je tancování sport nebo umění, mají pro ně jasnou odpověď – je to umění a na to se chtějí dívat v odpovídajícím prostředí.
Pro koho tedy pořádat soutěže pro tanečníky nebo mudly a nebo zkusit zkloubit obojí? Nepotýkáme se náhodou s neustále snižující se taneční základnou? Pořad StarDance vnímání taneční komunity „obyčejnými smrtelníky“ hodně vylepšil a zájem o tanec se díky tomu začal, snad ne jenom dočasně, zvedat. Při náboru malých dětí do tanečního klubu už nepřišly jenom holčičky, ale i kluci to už vzali jako atraktivní kroužek a rodiče kupodivu přivedli jen minimum dětí „ona se na sport nehodí, tanečky zvládne“. Ještě štěstí, že jsme některé z nich loni pozvali podívat se na první soutěž do květinami vyzdobeného Radiopaláce a přesun mezi NÁS nebyl pro ně (a hlavně pro rodiče) tak sportovně šokující :). Příště už si hodně rozmyslím, kam pozvu své MUDLY na seznámení s tanečním světem…..pro mě dost smutné zjištění.....máte podobné zkušenosti ?
Leona Mačasová
Komentáře
Mudlové. Pařba cikánek s metroušema.
Tento článek mě moc pobavil :) Metafora s mudly je trefná. Ale nemyslím, že to lze změnit. Tanečníci mají svůj vlastní svět a ač to veřejnost vnímá jako umění, většina tanečníků to vnímá jako sport. Doklady? WDSF říká ATHLETE nikoli DANCER. Při záznamu z MČR bylo řečeno: "Říká se, že sportovní tanec je DOKONCE I TO umění."
Moji spolužáci z VŠ se dívali na záznam MČR v latině. A byli zděšení. Jedna slečně velice trefně poznamenala: "To tancování by asi bylo moc krásné, kdyby to nevypadalo jako PAŘBA CIKÁNEK S METROUŠEMA". Detailní záběry z TV to pochopitelně ještě zveličují a lidé nevidí upravené vlasy, ale mastné ulízanky a nevidí atraktivní líčení či drahé šaty, ale děvky a laciné šaty. Dojem naživo bude jistě lepší, ale úplně jsem si vzpomněl, že jsem tuhle image vnímal stejně, když jsem začínal, ale nyní jsem s ní již sžit. Nicméně, je to další problém v kontaktu s veřejností. Ve standartu toto odpadá díky elegantnímu oděvu. A to prostředí - myslím, že je to spíše důsledek toho, co se v tanečním SPORTU děje. Ale to se nedá změnit, my tanečníci máme svůj vlastní svět, který považujeme za krásný a třpitivý, ale zvenku se může jevit jako obscéní nebo nabubřelý. Je to zcela v souladu s duchem doby a nevyhýbá se to žádné lidské činnosti. Ale to už otevíráme příliš filosofické téma, které by tu působilo spíše jako pleskání jater :)
Re: MČR STT - dojmy tanečníci versus mudlové
Zdravím všechny,
rád bych se pozastavil nad několika nakousnutými tématy a přidal podněty k zamyšlení:
Tanec - sport nebo umění:
Taneční sport patří mezi skupinu tzv. estetických sportů z čehož vyplývá, že nezáleží pouze na fyzických zdatnostech, ale i na tom jak to vypadá. Ale pořád je to sport a jako takový klade (a to čím dál víc) i nároky na fyzickou stránku věci (fyzická kondice), tedy aby to dobře vypadalo, bylo to technicky dobré, ale aby to dobře vypadalo i v závěrečných vteřinách posledního tance ve finále!
To, že věřejnost zatím vnímá sportovní tanec jako umění a ne jako sport, je běh na delší trať, ale jak vidět, už se to daří lámat, což vyplývá i z toho, že na nábory nechodí jenom ti, co se na sport nehodí, ale tanečky zvládnou - to je přece skvělé, protože máme možnost získávat více talentované děti - tedy potenciál do budoucna.
Z toho, že nás část veřejnosti pořád bere jako umění, plyne rozčarování některých diváků z atmosféry, která nenaplnila jejich očekávání, ale nejsme balet, nebo koncert vážné hudby, vždyť i některé kulturní akce se pořádají ve sportovních halách, nebo stadionech, někdy i za deště... je to spíš o tom, jakým způsobem se prezentujeme potenciálním divákům, jestli nemíříme na jinou cílovou skupinu. Navíc prostředí sportovních hal je trendem i v zahraničí (ne pravidlem) a v porovnáni se starými kulturáky jsem rád, že tancujeme pávě v takovém prostředí.
Co je vlastně cílem MČR:
Cílem je vybrat sportovce, kteří budou reprezentovat Českou republiku na světových soutěžích.
Aby to bylo možné, měly by podmínky na MČR bý stejné, anebo náročnější než na soutěžích mezinárodních, aby sportovci, kteří budou reprezentovat, nepropadli. Není tedy důvod dávat menší skupiny na parket - na mezinárodních soutěžích se v předkolech setkáte na stejně velkém parketu nejen s 10ti (což je limit na MČR), ale třeba i s 13ti páry v jedné skupině a i zde je nutné se prosadit. Ne na každé soutěži budete mít dostatek času mezi tanci na oddech a i na to musíte být připraveni (z tohoto důvodu jsem třeba osobně proti systému prolínání soutěží systémem tanec/tanec - získáváte špatné návyky), nebo budete převálcováni dravými a dobře připravenými páry ze zemí na východ od nás. Takže v podstatě princip "těžko na cvičišti - lehko na bojišti".
Aby to bylo možné je nutné zvolit vhodné prostředí a organizačně zvládnout akci. A to se v posledních letech velmi dobře daří. Na rozdíl od zakouřených kulturáků, sportovní haly většinou netrpí nedostatkem zázemí pro soutěžící - hlavně počet šaten vybavenost šaten... Naši organizátoři jsou zkušení, a tedy nedochází k zádrhelům, sportovci mají dostatek informací...
Pokud to shrnu:
Mistrovství proběhlo ve sportovním prostředí, páry měli vhodné podmínky pro svůj výkon, organizační zajištění velmi dobré a podpora ze strany obecenstva výborná. Takže zklamní mohli být sportovci s nenaplněnými ambicemi (ale to je vždycky a případ pisatelky původního příspěvku to není) a ti diváci, kteří přišli na kulturní akci s očekáváním zážitku typu StarDance a dostalo se jim zážitku ze sportovního klání.
Leoš Siegel
sport vs. umění
K tématu sport nebo umění.
Je to samozřejmě tak, jak píše pan Siegl, nicméně nepřijde mi šťastné snažit se lámat veřejnost tak, aby to bralo jako sport. Čím dál více nám z kategorie "estetický sport" vypadává slovo estetický a myslím, že reakce některé části veřejnosti by mělo vézt také nás k zamyšlení, zda se neubíráme příliš sportovním směrem. A podotknul bych, že trend sportovních hal v zahraničí je trendem ve WDSF a nikoli ve WDC či na nějakých jiných soutěžích s tradicí typu GOC - i zde existuje více směrů, takže bych to příliš nezobecňoval.
Spíše by to mělo vézt k zamyšlení, jak zachovat dobré prostředí sportovcům a zároveň zachovat eleganci tance (v rámci možností, příklad se Star Dance je příliš krajní, takové soutěže být rozhodně nemohou). V tom mohou pomoci i sami tanečníci - řídit se pravidlem vkusu, nepřehánět prvoplánovost či agresivitu (což ovšem počítá se zpětnou vazbou porotců, aby se nestávalo to, že je posunut vpřed pár s fosforeskujícími šaty, velkým výstřihem nebo agresivní spartakiádou, ve které chybí plynulost a tedy melodie tance - hudba by neměla být jen pozadí, tanec je soulad s hudbou - nutno podotknout, že to se stává spíše v soutěžích nižších tříd než na MČR či na větších soutěžích) apod.
Chci jen říct, že je to celé provázaný proces a žádný názor veřejnosti bychom neměli lehkomyslně házet za hlavu, protože může poukazovat na to, co začíná hnít a my to zevnitř nevidíme...
Marián Vanek
Někde na pomezí
Zdravím zde filosofickou skupinu,
rád bych se s vámi podělil o mé zážitky a moje zkušenosti na soutěžích jakožto aktivní tanečník. Myslím, že dnes již mohu řici, že jsem byl na světě snad na všech soutěžích, které se vůbec mohly konat. Domácí soutěže ČSTS, WDSF soutěže v Evropě, Rusku či Asii, v Austrálii, Severní Americe anebo na soutěžích v Anglii.Na všech těchto soutěžích jsem měl tu možnost startovat a rád bych je zde shrnul.
1.Soutěže WDSF v Evropě a Rusku - sportovní haly s většinou obrovským parketem, perfektní zázemí, velké šatny
2.Soutěže WDSF v Asii - Megalomanské akce v obrovských sportovních halách, diváky k prasknutí se zázemím na jedničku
3.Soutěže v severní Americe - Soutěže pořádané v Kongresových sálech hotelů, kde vše kolem ja na kobercích a všichni mají společenský oděv a atmosféra je spíše společenská, šatny také perfektní, nejlépe spát přímo v hotelu konání
4.Soutěže v Anglii - Soutěže pořádané v sálech s dlouholetou tradicí, kde společenský oděv je nutností a ze soutěže se dělá akce nejluxusnějších kalibru, včetně moderátora a orchestru. (Šatny jsou někdy trochu horším bodem)
Z mého pohledu jsem si užil všechny soutěže, které byly perfektně připravené a bylo mi jedno na jednu stranu zda jsem v Evropě na soutěži WDSF nebo v Anglii či v Severní americe. Všechny soutěže, ale které byly u mě na žebříčku na předních místech měly něco společného. A to, že se opravdu vytvořilo prostředí hodné LUXUSU a perfektního tanečního projevu - umělecká část. Kam tímto bodem mířím ? Chtěl bych říci, že soutěž může být konaná ve sportovní hale, a naopak může být skvělá právě tím, co sportovní hala nabízí, ale parket musí zářit, jakoby se jednalo o nejluxusnější sál na světě. Pokud necháte zhasnout světla všude kolem, vytvoříte kolem sálu krásnou dekoraci a pustíte světla na parket tak že bude vidět jen parket a nic kolem, tak vytvoříte nádherný sál, kde si nikdo nebude připadat jako ve sportovní hale.
Soutěže které jsou pro mě luxusní a přitom byly ve sportovních halách, či hokejových halách: Copenhagen Open, Aarhus Open,večerní část Austrian Open, Rimini Open, Russian Open Luzniki,atd....
Na všech těchto soutěžích byla atmosféra na nejvyšším stupni luxusu.
Tedy souhlasím s Leošem, on se na to dívá s pohledu organizace, ale souhlasím s komentáři, kteří říkají, zda nejdeme za sportovní cestou až příliš. Myslím že je čas se zastavit a udržet se na pomezí právě mezi Sportem a uměním. Myslím že totiž tam opravdu patříme, jakákoliv cesta dál ať jedním směrem či druhým je podle mě špatná.
Je možné požadovat perfektní dekoraci a osvětlení na titulárních soutěžích jakou je MČR za nutnou podmínku přidělení MČR? Komise sportovců se tímto bodem určitě bude zabývat.
Martin Dvořák
souhlas
s Martinem naprosto souhlasim, podle me se už stylem souteže a oblečením hodí spíše do společenského než do sporotvního prostředí, na druhou tsranu i tanečníci si zaslouží dobré zázemí.
jasne že vyždy je to otázka penez a prostor, tedy vlastního místa soutěže, nicméne na velké soutěže - (Mčr, wdsf, ligy) by nějaké lepší osvětlení a dekorace být mohly.
mohu li mluvit za sebe, u nás v říčanech není moc prostor nadbytek, sál a meks jsou proste tak jak jsou, avšak vždy se snažíme vylepšit prostředí alespon baervným osvětlením, projekcí rozlosování, sponzoru a vítezů.
proste snaha připravit sál pro tanec je potřeba víc než jen okolo rozestavit židle..